Hlavním motorem listopadových událostí byli studenti a divadelníci

Před 28 lety se začala rýsovat podoba nového politického uspořádání v zemi. Určitě nebude škodit stručné připomenutí historických událostí, které zásadně ovlivnily následující vývoj v tehdejším Československu. Díky nim totiž dnes žijeme ve svobodné, demokratické zemi. Na Albertově byla  17. 11. odpoledne organizována studentská pietní akce jako připomínka událostí z roku 1939. A co se odehrálo dál?

15.40 – Na Albertově už je asi 600 lidí, další přicházejí. Během chvilky je ulice Na Slupi a Ke Karlovu zcela zaplněná. Lidé začínají volat hesla  „Za akademickou svobodu“, „Proč se učit nesmysly“, „Pro svobodnou republiku ve svobodné Evropě“.

16.00 – Shromáždění oficiálně začíná. Lidé zpívají Gaudeamus igitur. Jako první mluví Monika Pajerová, která účastníky přivítá. StB v tu chvíli odhaduje počet účastníků až na 15 tisíc. Po Pajerové vystupuje účastník Opletalova pohřbu v roce 1939 Josef Šárka. „Studenti, nedejte se, jsem rád, že bojujete o to, o co jsme bojovali my tenkrát,“ říká studentům. Následuje mohutný potlesk a volání „Svobodu!“

16.23 – Vystupuje zástupce Městské vysokoškolské rady SSM Jiří Jaskmanický. Jeho projev je často přerušován nesouhlasem. Na jeho řečnickou otázku, co můžeme udělat pro lepší zítřek, následuje z davu odpověď: „Odstoupit“.

16.30 – Začíná mluvit zástupce Nezávislých studentů Martin Klíma. Při jeho projevu poprvé zaznívají čistě politická skandování. Ozývá se „Jakeš ven!“ a „Svobodu.“ „Nepotřebujeme odborníky s diplomem a pokřiveným svědomím. Studenti se musí dát dohromady, zastat se o dialog a pluralitu. Musíme bojovat za svobodu a proti totalitnímu bezpráví. Vzpomeňme na Prahu 39 a Peking 89,“ říká Klíma. Když svůj projev uzavře slovy „Za svobodu se musí bojovat!“ dav reaguje jasně: „Ať žije Charta!, Václavák!, Ať žije Havel.“

16.40 – Shromáždění oficiálně končí a pořadatelé vyzývají k odchodu na Vyšehrad. Je ale jasné, že řada přítomných chce jít na Václavské náměstí, jak bylo uvedeno na letáku. Pořadatelé se proto snaží přemluvit každou skupinu s transparentem, aby šla doleva – na Vyšehrad, místo doprava – na Václavské náměstí. (Jedním z těch, kdo za každou cenu chtěl jít na Václavské náměstí, byl poručík StB Zifčák, který o několik hodin později sehrál na Národní třídě úlohu mrtvého studenta Šmída.)

16.45 – Skandování hesel „Ať žije Havel“,“Nechceme Štěpána“, „Nechceme kůl v plotě“, „Devátý“,“Chceme svobodné volby“, Zrušte armádu a Lidové Milice.“ „Nekolik vět!“

16.55 – Lidé se vydávají na Vyšehrad. Průvod prochází ulicí Na Slupi. Přemyslovou a Slavojovou do ulice Lumírovy. Poté ulicí V Pevnosti přichází do prostoru Vyšehradského hřbitova.

17.30 – Vyšehradský hřbitov a jeho okolí je zcela zaplněno. Je zde kolem 10 tisíc lidí. Vybraní zástupci položili u hrobu básníka Karla Hynka Máchy květiny, zapálili svíčky a všichni zazpívali státní hymnu.

18.15  – Konec oficiální části demonstrace. Lidé se rozchází a vracejí se opět stejnou cestou do ulice Na Slupi a chtějí pokračovat Vyšehradskou přes Karlovo náměstí do centra města.

18.25 – Ve Vyšehradské ulici u Botanické zahrady je ulice přehrazena speciální jednotkou Odboru zvláštního určení a částí pohotovostního pluku v bílých helmách s dlouhými obušky. Policejní rozkaz zní: zasahovat jen v případě napadení příslušníků davem. Vyšehradskou pouze přehradit a dav zastavit. Dochází k prvním incidentům. Skanduje se: „Máme holé ruce!“ Čelo průvodu je zablokováno, ale lidé vzadu stále postupují dopředu a vzniká panika. Policejní kordón je protržen a zasahují příslušníci pohotovostního pluku. První incidenty, první zadržení.

18.52 – Konec průvodu se dává do pohybu a vrací se Plaveckou ulicí. Počet účastníků je v té chvíli odhadován na 5 – 10 tisíc lidí.

19.12 – Šéf StB Prahy a středočeského kraje Jiří Bytčánek nařizuje veliteli zásahu Michalu Danišovičovi čekat na příhodné místo, kde by se dal dav uzavřít. Nábřeží je zaplněno lidmi. Lidé stojí i u oken v okolních domech a mávají na průvod. Ten zase na oplátku volá „Češi, pojďte s námi!“ a mnozí se přidávají. Průvod je zhruba na Jiráskově náměstí.

19.20 – Zaznívá další pokyn Bytčánka Danišovičovi. „Přesuňte všechny síly k Národní třídě a zabraňte davu ve vstupu na Václavské náměstí“. Pohotovostní pluk je vyslán na Národní třídu. Čelo průvodu zahýbá u Národního divadla na Národní třídu a za skandování hesel „Svobodu umělcům“, „Svobodu kultuře“, „Ať žije pan Kemr“ pokračuje po Národní třídě směrem k Václavskému náměstí. Za okny divadla stojí někteří herci a pozdravují průvod, jehož konec je nyní na Jiráskově náměstí.

19.30 – Pohotovostní pluk uzavírá Národní třídu v prostoru Perštýna, dále přehrazuje ulice Mikulandskou a Voršilskou. Během dalších minut blokuje most 1. máje u Národního divadla. Demonstranti v předních řadách si sedli na zem. Mezi nimi a příslušníky bezpečnosti je volný pruh, ve kterém hoří svíčky. Některé účastnice demonstrace zasunují příslušníkům za štíty květiny. Příslušníci bezpečnosti mlátí účastníky demonstrace pendreky. Směrem od Národního divadla zároveň postupuje školní pohotovostní oddíl.

19.45 – Lidé jsou hermeticky uzavřeni. Záznam zapisovatelky z řídícího štábu: Zakročit se vším, co je k dispozici.

20.30 – Policisté ze strany Národního divadla pomalu postupují k davu. Demonstranti jsou vytahováni a předváděni do autobusů, začíná zahušťování davu na nejvyšší míru. Vzniká ohromný tlak. Lidé jsou ze předu tlačeni příslušníky bezpečnosti a zezadu zbytkem průvodu. Mnozí na konci průvodu ještě netuší, co se děje u Máje. Demonstranti skandují: „Nechte nás odejít!“ Tlak vzrůstá a nastává panika. Příslušníci bezpečnosti vytvořili v podloubí uličku a mlátí z obou stran demonstranty, kteří se snaží dostat ven. Teče krev. Někteří jsou zatčeni a odvezeni připravenými autobusy, jiným se podaří schovat se v chodbách okolních domů nebo v bytech, do kterých jsou vpuštěni.

20.45 – Do pohybu se dali i příslušníci Pohotovostního pluku na úrovni ulice Na Perštýně. Překračují pás hořících svíček. Pendreky mlátí sedící a poté i stojící demonstranty. Je přitom jedno, jedná-li se o chlapce nebo dívku, staršího nebo mladého člověka. V Mikulandské ulici zasahují dva obrněné transportéry.

21.10 – Dav je rozehnán.

22.00 – U obchodního domu Máj opět zasahuje pohotovostní pluk proti skupině asi 200 lidí, kteří pokládají v podloubí svíčky.

23.00 – V Divadle Na zábradlí se sešli herci Jaromír Hanzlík, Jiří Lábus, Miroslav Krobot a Ivan Rajmont se studenty. Zde se již objevila zpráva o možných mrtvých. Zmíněna byla myšlenka studentské stávky.

23.10 – StB ukončila hlášení.

Brutální zásah proti účastníkům pietní akce 17. listopadu v Praze šokoval ale hlavně vyburcoval celý národ. Začaly se dít do té doby nevídané věci. Neprodleně po zásahu na Národní třídě se studenti DAMU a dalších škol spontánně vydávali ke svým učitelům a kolegům, do divadel k hercům, aby tu mohli vydat svá svědectví o právě prožitých hrůzách. Soubory Realistického divadla Zdeňka Nejedlého, Divadla Na Zábradlí či dvou brněnských hostujících divadel Divadla na provázku a HaDivadla se staly prvními, které tato svědectví mladých lidí slyšely, byly ochotny zapojit se do protiakce a podpořit studentskou stávku. Idea studentské stávky napadla studenta DAMU Pavla Lagnera při útěku z Národní třídy, který vedl rovnou do Divadla Na Zábradlí, kde tehdy hostoval. Několik hodin poté spatřila světlo světa studentská výzva: „Vyzýváme studenty a pedagogy k týdenní protestní stávce. Zároveň žádáme vytvoření vládní komise, která vyšetří tento brutální policejní zákrok.“  Na sobotu 18. 11. 1989 bylo pak do prostor Realistického divadla na druhou hodinu odpolední svoláno shromáždění pražských i mimopražských divadelníků, na kterém byla značná účast. Byli tam herci ze všech pražských i z řady mimopražských divadel. Po několika vystoupeních účastníků páteční demonstrace padlo rozhodnutí podpořit stávku studentů a tak již 18. 11. odpoledne mohl Martin Mejstřík na Václavském náměstí ohlásit společnou stávku studentů a divadelníků. Již toho večera herci ve spoustě divadlech po celé republice místo představení přečetli prohlášení a nabídli prostory divadla k diskusím. 19. listopadu vzniklo na půdě pražského Činoherním klubu Občanské fórum.